Pohádku o létajícím koberci zná asi každý a někteří z vás si možná jako děti představovali, že se vznáší nad terénem, a že je koberec zanese do dalekých krajin, kde si je mohou důkladně prohlédnout z výšky, aby se zas vzápětí mohli vrátit domů. Létající koberce pochopitelně nikdy nepocházely z běžných obchodů, kde se prodávají kusy navinuté v rolích na čtvereční metry, typický „peršan“ je bohatě zdobený a velmi svérázný. Mnohé z nás láká sice ne na létání, ale alespoň k posezení. Sednout si na jeho povrch do tureckého sedu znamená více si vychutnat kupříkladu slazený mátový čaj – nápoj pouštních Tuaregů, anebo si dopřát pravou tureckou kávu.
Abychom si mohli čaj nebo kávu vychutnat, neměl by koberec zapáchat. A to se v domácnostech bohužel odehrává poměrně často. Jestliže jeho povrch pouze pravidelně „hladíme“ klasickým vysavačem, nemůžeme očekávat, že jej zbaví všech nečistot. A právě proto by se koberec měl alespoň občas podrobit čištění perských koberců speciálním strojem.
Nečistoty, které se mezi vlákny usazují, však nejsou jediným důvodem důkladné očisty koberce. Především se koberec postupem času začne měnit na páchnoucí tkaninu. Svým způsobem připomíná nemytá bosá chodidla. To samozřejmě není náhoda, protože pokud se po koberci pohybujeme naboso nebo v ponožkách či silonkách, poměrně snadno se lidský pot vetře do vláken, kde díky své mastnotě ulpívá, aniž by jej byl schopen nasát sáčkový vysavač.
Páchnoucí koberec se pak stává spíše nepříjemnou vizitkou naší domácnosti. Problém vzniká obvykle tehdy, není-li cítit z větší výšky, například ve stoje, ale až teprve poté, co se na něj posadíme. A to by u návštěvy vašich blízkých nemuselo zrovna projít, kdybyste se rozhodli nabídnout „čajový piknik“ na „létající koberec“ a chtěli si zahrát na obyvatele Blízkého východu.