Když se staví dům, hrubá stavba probíhá poměrně rychle. Práce se zdivem, krovy a střešní krytinou je sice náročná a namáhavá, ale odpadá tu jeden zásadní faktor, a tím je rozvod vody. Dokud totiž pracujete s maltou, cihlami, tvárnicemi, lepidly, tmely, ocelovými a dřevěnými komponenty a prvky elektroinstalace, stále se jedná o tzv. suchou výstavbu. A pokud v této době dojde k nějakému problému, poměrně snadno se tu sjednává náprava, protože jde o lokální a hlavně statickou záležitost. Jakmile ale do hry vstoupí vodovodní a odpadní potrubí, závada s únikem tekutiny již dokáže zasáhnout do dalších částí stavby a výrazně zkomplikovat situaci.
Mnohem komplikovanější je to pak v době, kdy je dům již hotový, připravený k užívání a postupně zařizovaný podlahovými krytinami, spotřebiči a nábytkem.
Jakkoli jsou úniky vody nebezpečné, důležité je vědomí, že jsou v současné době snadno odstranitelné, a že se detekce úniku vody již neprovádí postaru, pouze vizuálním kontaktem. Tímto způsobem bylo obvykle nutné vybourat kus zdi, oklepat omítku a postupovat systematicky centimetr po centimetru, dokud jste neobjevili místo závady. Dnešní metody staví na jiných principech, vyhýbají se násilnému zásahu do zdiva a využívají konstrukce akustických tyčí a průniku formovacího plynu do místa defektu, což znamená, že odhalíte problém s milimetrovou přesností. Poté stačí pouze odkrýt zdivo v místě úniku a závada je odstraněna v krátkém čase a s minimálními náklady a stavebními nároky.
Děsivé scénáře se v případě prasklého potrubí či armatur odehrávaly v minulosti také u podlahového vytápění, toto dnes již samozřejmě neplatí, což tomuto řešení vytápění otevírá cestu v mnohem větším měřítku, než tomu bylo ještě před několika desítkami let. Detekce úniku vody v podlaze probíhá podobným způsobem, jako u unikající vody ve zdi.